" alt="(c)Marky [m-a-r-k-e-t-k-y.blog.cz]" class="left"]Víte, já byla vždycky tak trochu jiná. Možná to navenek tak nevypadá, ale v duchu jsem jiný člověk. Takovou Marky nikdo nezná. To, že jsem optimistická neznamená, že se pořád směju. Ráda se v noci zavřu do svého pokoje, pustim si potichu písničky a sednu si do okna. Koukám na svět ve tmě a přemýšlím. Koukám na zářící měsíc a na hvězdy, které se kolem něj třpytí. Před chvilkou, když jsem zasnula v pokoji a opřela se o rám okna, jsem úplně vypnula mozek. Na všechno jsem chvilku kašlala a jenom koukala nahoru, na tmavé nebe. Na nebi byl rozmazaný měsíc a tentokrát jen jedna jediná hvězda. Ta hvězda, která krásně září. Vzpomněla jsem si na tu cestu do Německa a vybavila se mi ta hvězda, kterou jsem sledovala ve 3 hodiny ráno z auta. Ta jediná hvězda, která nejvíc zářila a já zrovna jí děkovala, že tam můžu jet. Povídala jsem si sama pro sebe a pořád pozorovala tu hvězdu. Ale pak začalo svítat a hvězda se pomalu ztrácela. Cestu zpátky jsem prospala, ale přibližně po 22 hodině jsem se zbudila a koukla zase na to tmavé nebe a ona tam zase byla. Oči se mi zalily už po několikáte slzami štěstí, protože jsem si splnila další z mých snů. Zářila ještě víc a mě přišlo jako by to bylo moje štěstí, které jsem teď cítila ještě větší.
Dneska je to týden co jsem tu hvězdu z auta sledovala. A když jsem se na ní podívala dneska byla rozmazaná. Nebe zdobila ještě jemná mlha a tím tu "mojí" hvězdu rozmazala. Poznala, že nejsem šťastná a mám v sobě velký zmatek...
Nedoporučuje se klikat na tu fotku, z prostého důvodu! Ta fotka se zvětší!
moc krásnej článek..já jsem vlastně v duchu taky trochu jiná..