close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

US5 (1.8.2009 Německo, Essen) [zážitek]

16. srpna 2009 v 22:18 | Marky:)* |  Zážitky a fotky z koncertů
Záživné je to až v druhém odstavci!! =D

V pátek (31.7) večer, tak kolem 22:00 jsme si šly lehnout, protože se odjíždělo v sobotu (1.8) ve 2:00. S kamarádkou Ilou jsme spaly asi 2 hodinky a pak vylezly z postele a začaly se připravovat. Ve 2:00 jsme nasedly do auta a vyrazili společně s rodičema směr Německo. Do Německa byla cesta docela dobrá, ale protože do Essenu je to 650 km, tak trvala 7 hodin. Když jsme přejeli hranice a ocitli se v Německu vzbudila se ve mně velká dávka energie a pocit, že už tam budeme. Bohužel jsem se mýlila. Zas tak rychle to netrvalo. Okolo 4 hodiny ráno jsme se ztratili. Nemohli jsme najít cestu na dálnici A6. A proto jsme zastavili na první benzince a měla nastoupit moje znalost němčiny. Došli jsme s taťkou k té paní za přepážkou a já měla začít šprechtit. "Dobrý den." pozdravila jsem a pak si uvědomila, že mi paní nerozmuněla. S tátou jsme propadli smíchu a když jsem se uklidnila opravila jsem se na "Guten Tag." Řekla jsem jí, že potřebujeme mapu německa a zaplatila jsem 8 euro. S mapou jsme cestu na dálnici našli a pokračovali směrem na Kolín. Byla to opravdu dlouhá cesta a jenom do kolína to trvalo 6 hodin. A protože jsme se ztratili u těch hranic, ztratili jsme i drahocenný čas.


Po hodně dlouhé době jsme dojeli do Essenu. A co teď? Jak jsme měli najít Westadthalle? navigace nám nepomohla, protože tu adresu neznala a my jenom tak jezdili po Essenu a hledali nějakou značku, která by nás tam dostala. Přesněji jsme v Essenu jezdili přes hodinu a pokaždé někde zastavili a já se chodila ptát jestli neznají tuhle adresu. Nějaký dva kluci nám pomohli a ještě s pomocí taxikáře jsme šťastně dojeli na místo setkání. Setkání se zúčastnilo další 700 fans a mi stáli úplně na konci té fronty. Ztratili jsme hodinu v Essenu tím jak jsme bloudili, takže jsme vlastně stáli ještě na dobrém místě. Ve vnitř nám dali vstupenky, usadili nás na naše místa. Najednou nastala tma a na velké zdi nám začali promítat Big in America+ nějaké jejich klipy. Pokaždé když se tam objevil na té zdi někdo z kluků všechny fanynky začali hlasitě pištět. Ať to byl Jay, Izzy, Richie, Chris nebo Mikel. Pak se na zdi objevilo logo US5 a k tomu tlukot srdce. Objevilo se tam číslo 10 a všichni začali anglicky odpočítávat. Když jsme došli k nule, tak se nic nedělo. Pak tam jakoby lítal vrtulník a světlama hledali US5. Po čase konečně kluci vlítnuli na podium. Fanynky byli celé bez sebe,včetně mě a Ily. Ale přišli na podium jenom tři. Richie, Jay a Izzy. Drželi se okolo ramen a pak nám Jay přestavil nového člena US5-Cayce. Všechny fanynky ho hlasitě přivítali. Byla jsem šťestím bez sebe. Kluci nám něco řikali a pak se ptali fanynek. Pak byla malá přestávka. Došli jsme si s Ilou na záchod a pak si zase šli sednou. Na podiu si stoupli moderátoř a společně jsme zase dostali US5 na scénu. Na řadu přicházeli soutěže. Vybraly se 4 fanynky a každá šla k jednumu z kluků. Moderátoři pokládali otázky a oni na ně museli odpovídat. Byla to taková soutěž mezi klukama z US5. Soutěže probíhali dlouho a já se pokoušela pochytit jakýkoliv německý slovčko, abych tomu alespoň trochu rozmněmla. Po soutěžích byla opět přestávka a tentokrát jsme si nešli sednou, ale stoupnuli se přesně vzádu do prostědka, takže bylo krásně vidět na kluky. Na řadu přicházeli takzvaná Fanbeiträge. To znamená, že si fanynky, které se na to přihlásli před setkání ( poslali poštou přihlášku) mohli jít na podium a něco klukům říct. Některé fanynky jim zatancovali, některé četli dopisy a jiné připravili pro kluky soutěže. Po Fanbeiträge byla velká přestávka na večeři a pak se vyhlašovali výsledky tomboly. Já vyhrála CD Monrose. No a šlo se fotit.

Moderátor nám řekl, že každá fanynka může mít fotku jenom s dvěma klukama. Nejdřív jsme dali přednost fanynkám na vozíku a pak jsme postupně chodili na podium my. S Ilou jsme byly mezi prvními dvaceti. Jakmile mi ta paní přestříhnula žlutej pásek na ruce ( to znamená, že jsem šla na podium a až slezu už nebudu tam moct jít znova). Vyšla jsem na podium a první kdo tam seděl byl Richiem. Vrazila jsem foťák, té holce co nás měla vyfotit. Koukla jsem na něj a zoufalým úsměvem se na něj usmála. Jakmile se na mě usmál taky rozběhla jsem se k němu a začala ho objímat. Bylo to jako držet tyčku. Byl tak strašně hubenej. Pustila jsem se ho a ta paní nás vyfotila. Chtěla jsem mu dát tu hvězdu (dárek od czech fans->nechali jsme po nich pojmenovat hvězdu), ale bodyguart mě začal vyhánět. Vrazila jsem mu hvězdu do ruky a on se na to podíval. Řekla jsem, že je to dárek a že je to hvězda. On mi řekl, že to chápe a pak dodal: "It's very very nice!" a zase se svým kouzelným úsměvem usmál. Pak řekl něco co mi zaskočilo. "You are from Germeny?"(Ty jsi z německa?) odpověděla jsem, že ne a on hádal dál. Jeho druhá otázka zněla "from Poland?" opět jsem kývla hlavou, že ne a řekla "From Czech republic." podíval se na mě a jeho obličej se rozzářil. Vydal ze sebe to jeho oou a ujeho úsměv byl od ucha k uchu. Byl překvapený, že jsme sem přijeli. Že jsme přijeli my, český fanynky, který ho bombardujou zprávama na Myspace. Bohužel už jsem musela jít, protože jsem zdržovala ostatní fanynky. Jako druhýho jsem si vybrala Izzyho. U Izzyho zrovna nikdo nebyl a když jsem si k němu stoupnula zase jsem vrazila foťák (tentokrát chlápkovi) do ruky a rozběhla jsem se k němu. Takovou radostí jsem ho objala, ale jak jsem do něj vrazila málem jsem ho schodila ze židle. Držela jsem ho a nechtěla pustit. Nic jsem neslyšela, nic jsem neviděla. Věděla jsem jenom, že objímam někoho koho mam moc ráda. Vyfotili nás a pak si mě Izzy celou zmatenou natočil k sobě a zeptal se "How are you?" Nebyla jsem schopná ani složit anglicky větu a to jsem si to tak připravovala. Vydala jsem ze sebe nervous a on mi ukázal jak mi bije srdce. Byla jsem tak v šoku, že jsem mu normálně česky odpověděla: "O hodně rychlejš!" S úsměvem mi ještě objal. Když jsem si řekla, že se od něj odtrhnu a pustim k němu Ilu dal mi pusu na tvář. Už jsem neměla daleko k brečení. Chytil mi za ruku a když jsem odcházela pomalu jsme se pustili a on mi zamával se slovama "Bye baby." Popošla jsem o kousek dál a koukala na Ilu jak se s nim objímá. Ila se ho zeptala jestli přijedou do ČR a Izzy jí odpověděl, že se chystají a máme čekat. Slezly jsme obě z podia a propadly breku. Byl konec, ale viděli jsme US5. Tohle bylo moje první setkání s nima. Řikala jsem si, že nebudu před nima brečet, abych nevypadala jako pako a povedlo se mi to. Slzely mi oči a je to na fotkách vidět, ale před nima ani jedna slza neukápla. Pak už nám jenom zbívala cesta domů, kterou jsem celou probrečela. Nebyly to normální slzy, ale slzy štěstí...
S Ilou jsme si slíbily, že na další setkání s nima pojedeme za každou cenu. Vemem sebou velkou českou vlajku a budeme pořádně reprezentovat Českou republiku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama